Každý má o syndromu vyhoření jinou představu, ale nejčastěji se jedná o obecný obraz vyčerpaného a zlomeného manažera. Syndrom vyhoření však postihuje velké množství lidí s různými typy zaměstnání a může přijít nepozorovaně. Proto jsme o tomto tématu hovořili s Veronikou Ragan, absolventkou psychologie, která pracuje v oblasti poradenství pro duševní zdraví.
Své poradenství přenesla i do online prostředí díky svému instagramovému profilu @spomiluj, který má po pár měsících od založení přes patnáct tisíc sledujících a pravidelně na něm publikuje rozhovory s psychology, terapeuty a kouči na témata, jako jsou závislostní vztahy, sebepoznání a také vyhoření.
Podle Veroniky Raganové vzniká vyhoření a další poruchy souhrou několika faktorů, zejména genetických a sociálních. Ty pak určují, jak na nás bude působit prostředí, které je v případě vyhoření to pracovní. „Zdravotní problémy, ať už fyzické, nebo psychické, se objevují zejména tehdy, pokud procházíte životem se sebedestruktivními návyky. V případě vyhoření to může být tak, že nenasloucháte tomu, co skutečně potřebujete, ale tomu, co chce vaše ego,“ vysvětluje poradkyně.
Termín vyhoření neboli burnout poprvé použil Herbert Freudenberg v roce 1975. Tvrdí, že k vyhoření dochází nejčastěji u lidí, kteří se své práci věnují příliš a snaží se ji odvádět dokonale. Tito lidé také nemají žádné koníčky a považují se za nenahraditelné. Veronika Raganová dodává, že důvodem může být to, že mnoho lidí má problém se sebereflexí, tedy s vnímáním vlastního přežití. „Jsme tak pohlceni našimi životy, že někdy ani nevíme, co se v nás a s námi děje,“ dodává.
V tom má autorka projektu @spomiluj jasno: „Tělesná a duševní stránka jsou dvě spojené nádoby a nerovnováha na jedné straně se projeví na druhé. Vyhoření se projevuje stejně.“ Proto je důležité všímat si nejen fyzických, ale i emocionálních projevů, zejména pokud máte pocit, že vás práce vyčerpává více, než by měla. Vyhoření je od roku 2019 zařazeno do Mezinárodní klasifikace nemocí Světové zdravotnické organizace. To znamená, že má také již na svém počátku jasně definované projevy – klinický obraz.
Výše zmíněný Freudenberg spolu se svým kolegou Northem popsali 12 stadií vyhoření. Podle nich vyhoření začíná nadšením pro práci a potřebou dokázat svou hodnotu, přechází k zapomínání na vlastní potřeby, jako je spánek a jídlo, a pak se objevují první fyzické projevy. Podle Veroniky Raganové je však jedinec není schopen vnímat, protože představují potenciální ohrožení jeho pracovního výkonu.
Zde už často dochází ke zmatení v hodnotovém žebříčku osobnosti, který je uspořádán pouze kolem práce. Vnitřní nestabilita se může projevovat také vyšší podrážděností a konflikty s kolegy, ale i odstupem od rodiny a známých. Prioritou je pracovní výkon. Tehdy se „začíná objevovat pocit beznaděje, který vyvolává únikové reakce v podobě útěchy v podobě drog nebo alkoholu, jídla nebo zvýšeného nakupování,“ popisuje poradkyně.
Někdy v tomto bodě se již prohlubuje sociální izolace a apatie a projevů si začínají všímat i nejbližší. Předposlední stadium je spojeno s prožíváním depresivních příznaků a posledním stádiem je úplné fyzické a psychické vyčerpání a zhroucení, tj. vyhoření.
Podle odborníka může vysoká stresová zátěž současné situace postihnout každého. „Každý má určité naučené vzorce chování, někdo si zvykl filtrovat nahromaděný vnitřní neklid u skleničky s přáteli, jiný třeba při sportu. Tyto naučené vzorce chování poskytovaly určitý pocit bezpečí, jehož ztráta může na chvíli ztížit kreativní přizpůsobení se nové situaci,“ popisuje Raganová. Podle ní je však právě teď čas začít si všímat vlastních psychických a fyzických zkušeností a přehodnotit životní priority.
„Pokud cítíte únavu nebo vyčerpání z práce, může to signalizovat, že na sebe kladete velké nároky,“ říká odbornice a dodává, že byste na sebe neměli přestat myslet, ani když jste živitel rodiny. „I když to může znít krutě, je lepší přijít o zakázku, než se na několik měsíců zcela vyřadit z pracovního procesu.“ V tomto případě vstupuje do hry praktická stránka života, tedy zda máte někoho, na koho se můžete obrátit o pomoc, nebo zda si například vytváříte dlouhodobou finanční rezervu právě pro takovéto neočekávané události.
Jak poradkyně vysvětluje, léčba psychických problémů je obecně dlouhodobější než léčba fyzických onemocnění. Podle toho, v jaké fázi se syndrom vyhoření podchytí, si někdo může vzít dovolenou a jiný může potřebovat několikaměsíční nemocenskou. Veronika Raganová zdůrazňuje, že nejdůležitější je vyhledat odbornou pomoc. Kromě toho bude nutné pracovat na sobě, protože musíte změnit způsob života, který vás do tohoto stavu dostal.
„Důležité je si uvědomit, že pokud se některý z bodů týká vaší současné situace, není ostuda vyhledat odbornou pomoc nebo si promluvit s nadřízeným či s někým z oddělení lidských zdrojů. Mnoho společností již začíná začleňovat programy na podporu dobrého duševního zdraví do péče o zaměstnance,“ popisuje současnou praxi.
6 bodů péče o sebe, které vám pomohou vyhnout se vyhoření, podle autorky projektu @spomiluj:
© 2022, Všechna práva vyhrazena!
