Nastal čas poslat osmihodinovou pracovní dobu do minulosti?

Charakter naší práce se sice mění, ale pracovní doba se nemění. Dnešní pracovníci jsou jiní než dříve – počítače a roboti dělají spoustu práce za nás a díky postupné automatizaci procesů jsme schopni efektivněji plnit naše pracovní cíle. V minulosti bylo běžné, že pracovní náplň určité pozice zahrnovala řadu vedlejších a v důsledku toho méně stresujících činností. Střídání činností s různým stupněm nároku na soustředění tvořilo jeden pracovní den, zpravidla osmihodinový.

„Dříve nám všechno trvalo trochu déle. Práce zahrnovala poměrně dost nenáročných činností, které nás nutily více se pohybovat, více čekat a dělat více přestávek. Dnes to již neplatí, a tak je naše práce značnou zátěží na psychiku. Nemůžeme očekávat, že z těchto superefektivních výkonů poskládáme osmihodinovou pracovní dobu. Díky počítačům jsme dnes nesmírně efektivní, a to zkrátka osm hodin denně nevydržíme,“ říká český psycholog Dalibor Špok.

Sami si však málokdy uvědomujeme, že pracujeme více, než bychom měli, a že i osm hodin plného soustředění může být problém. Obvyklou osmihodinovou pracovní dobu vnímáme jako normu a pokud se cítíme přetažení, máme tendenci hledat chybu u sebe. Často se točíme v bludném kruhu tlaku na výkon a okamžitých podnětů, aniž bychom si všimli, že si dláždíme cestu k vyhoření.

Zkrácením pracovní doby a změnou činností proti vyhoření

V zásadě existují dvě cesty řešení, jak transformovat tradiční osmihodinovou pracovní dobu.

Jednou z nich je zkrácení pracovní doby, druhá vede přes restrukturalizaci pracovní náplně. Stále se provádějí experimenty a průzkumy o tom, jak dlouhá by měla být upravená pracovní doba, a vedou se odborné i méně odborné diskuse. O šestihodinové pracovní době se nejčastěji hovoří v souvislosti se švédským experimentem.

Na začátku je třeba se zbavit představy, že tradičních osm hodin v práci můžeme dlouhodobě, stabilně a naplno vyplnit pouze čistě špičkovým výkonem.

Druhým pilířem strategie je proto variabilita činností. Rozdělte si čas, který věnujete pracovním činnostem, do bloků nebo časových úseků. V praxi to může vypadat jako pět hodin programování a dvě hodiny práce na komunitní zahradě v rámci pracoviště.

Variabilitu můžeme případně realizovat více pracovními činnostmi prostřednictvím kratších úvazků nebo drobným podnikáním, popř. zkrácenou pracovní dobou hlavní činnosti. To je však již poněkud extrémnější řešení a je jasné, že v mnoha odvětvích nebo typech práce to není možné nebo alespoň ne tak snadné. Rozdělením pracovního dne na intervaly koncentrace a odpočinku si můžete upravit pracovní dobu a soustředění, aniž byste zasahovali do své současné práce.

Intervalovou strategii pro zvýšení produktivity doporučuje také Travis Bradberry. Odvolává se přitom na výsledky studie provedené skupinou Draugiem Group, která zjistila, že nejlepší účinek mají intervaly 52 minut práce a 17 minut odpočinku. Takové rozdělení pomáhá udržet vyšší úroveň koncentrace během pracovního bloku. Důležité je se během odpočinku zcela odpoutat od práce, seznamu úkolů, počítače a telefonu. V tomto smyslu nejlépe fungují rozhovory s lidmi, četba nebo krátké procházky na čerstvém vzduchu.