Introverti mají tendenci vyrůstat s myšlením, že se musí přizpůsobit svému okolí. To znamená naučit se prezentovat před velkým publikem, zvládat pracovní „small talk“ s klienty a komunikovat s lidmi po celý den tak, jak to dělají extroverti. I když je určitá flexibilita ze strany introvertní povahy nezbytná, lze kariéru nastavit tak, aby zohledňovala silné stránky a potřeby introvertů a poskytovala jim prostor a oddech od výkonu mimo jejich komfortní zónu.
Podle základní definice dává introvert přednost klidnému, málo stimulujícímu prostředí, které ho nevyčerpává. Proto si například po návštěvě společenské akce potřebuje o samotě dobít baterky. Není však pravda, že introvert nemá rád společnost, spíše dává přednost okruhu blízkých známých před velkými setkáními s mnoha cizími lidmi.
Není také pravda, že introverti jsou automaticky stydliví, jen necítí potřebu komunikovat a projevovat se, jakmile potkají někoho nového. Raději si udržují odstup a pozorují. Jde také o zaměření osobnosti, která se více soustředí na vnitřní prožitky než na vnější podněty. Podle autorky Susan Cain a její knihy Ticho, která se introverzí podrobně zabývá, jde o vrozenou predispozici.
V její knize se dočteme o výzkumu, který pracoval s předpokladem, že „děti, které se narodí s citlivou amygdalou (pozn.: část mozku), budou na neznámé předměty křičet a třást ručičkami – a když vyrostou, stanou se z nich děti, které budou při setkání s novými lidmi opatrnější“.
Tento předpoklad se potvrdil a ukázalo se, že děti, které nejsilněji reagovaly na své okolí, budou v dospělosti nejopatrnější vůči novým podnětům, pachům nebo zvukům, protože jsou jimi silněji drážděny. Je však třeba dodat, že „citlivost nervové soustavy těchto dětí se neprojevovala pouze tím, že by si všímaly strašidelných věcí, ale tím, že byly všímavé obecně,“ vysvětluje autorka.
Je také třeba vzít v úvahu, že silná introverze je jedním z extrémů přímky. Většina lidí se pohybuje někde na škále mezi introverzí a extraverzí.
Jedním ze zajímavých zjištění, ke kterým výzkumy temperamentu dospěly, je skutečnost, že nejkreativnější lidé mívají silné sklony k introverzi. To je dáno tím, že je lze označit také za nezávislé a individualistické. Podle Susan Cain „umělci pracují nejlépe sami, když mohou mít kontrolu nad vynalézáním bez spousty dalších lidí, kteří by dílo upravovali“.
To samozřejmě neznamená, že každý kreativní člověk je hned introvert, ale „ve skupině lidí, kteří jsou celý život mimořádně kreativní, najdete pravděpodobně hodně introvertů“.
Jak lze ale tyto skutečnosti využít v kariérním prostředí? Je zřejmé, že introvertům se daří v zaměstnání, kde mohou pracovat do značné míry samostatně a nezávisle a kde se mohou kreativně projevovat. Při výběru zaměstnání nebo kariérního zaměření je dobré tyto faktory zvážit. Pokud se daná práce vykonává převážně v týmu nebo vyžaduje hodně sociálních interakcí, je pravděpodobné, že jako introvert rychle zažijete krizi.
Mezi kreativní a samostatné pozice patří například pozice novináře, copywriterky, scénáristy, grafičky, UX designera, kameramana nebo fotografky.
Výzkumy ukazují, že mezi myšlením introvertů a extrovertů jsou také značné rozdíly. Přestože ani jedna skupina není inteligentnější než druhá, introverti získávají vyšší počet vysokoškolských titulů a prospěchových stipendií. Proč tomu tak je?
Podle Cain je na vině fakt, že introverti spíše přemýšlejí, než jednají. Také „důkladně zpracovávají informace, déle se věnují úkolům, nevzdávají se tak snadno a pracují přesněji“. Naopak extroverti si lépe poradí s mnoha úkoly, které se „řeší pod časovým nebo společenským tlakem nebo kde je třeba použít multitasking“.
To naznačuje, že introverti vynikají v oblastech a zadáních, u kterých se mohou zastavit a přemýšlet. Často se jedná o zprávy nebo analýzy, které vznikají po dlouhou dobu. Člověk s povahou zaměřenou dovnitř má pro takové úkoly trpělivost a také o nich bude dlouho přemýšlet.
Mezi pozice, kde se uplatňuje analytické myšlení, patří například vědecké pozice, ale také práce programátora nebo jiná pozice v oblasti IT, mediální, finanční nebo politický analytik, právnička nebo specialista na sociální média.
Populární kniha o introvertech a jejich prožívání nedostala název Ticho jen tak náhodou. Ticho a samota jsou u introvertů velmi ceněné a často vyhledávané. Tato potřeba je však v přímém rozporu s otevřenými kancelářemi a společenskými rozhovory (small talks) v kuchyňce. A přestože většina z nás v současné době sedí doma na home office, je pravděpodobné, že se do těchto kanceláří jednou vrátíme.
Jak se píše ve zmíněné knize, některé společnosti „začínají chápat hodnotu ticha a samoty a vytvářejí „flexibilní“ otevřené kanceláře, které nabízejí kombinaci oddělených pracovních prostor, klidových zón, prostor pro neformální setkávání, kavárnu…“ a podobně. To vyhovuje potřebám lidí, kteří rádi komunikují, vyměňují si názory a získávají podněty k práci, ale také těm, kteří rádi tráví čas o samotě a konverzace je při práci rozptyluje.
Prostředí, ve kterém pracujete, má zásadní vliv na váš výkon, proto je důležité, abyste se v něm cítili dobře. Jako introverti se vyhýbejte zejména otevřeným kancelářím nebo si alespoň se šéfem domluvte vzdálenější stůl, kde budete mít více soukromí.
Kariéru a pracovní pozici samozřejmě nelze nastavit pouze tak, aby introvertovi vyhovovaly. Je třeba, aby pravidelně vystupoval ze své komfortní zóny a pružně reagoval na požadavky, které jsou na něj kladeny. Lze však najít i možnosti, které introvertům poskytnou čas a prostor na dobití energie.
Autorka knihy Ticho našla zajímavou souvislost mezi prací a smyslem, který člověku přináší. „Introverti dokážou jednat jako extroverti díky práci, kterou považují za důležitou, lidem, které mají rádi, nebo čemukoli, co je pro ně významné,“ vysvětluje. To podporuje tzv. teorie volných osobnostních rysů. Ta říká, že ačkoli je temperament pevně daný od narození, můžeme se chovat mimo svůj charakter, pokud nám dané jednání dává smysl.
To vysvětluje, proč i introvert dokáže prezentovat zajímavou myšlenku nebo výsledky výzkumu v místnosti plné lidí a zaujmout publikum. Je však pravděpodobné, že ho takový výkon unaví více než extroverta. Profesor Little, sám introvert, ale také známý řečník, přišel s termínem rehabilitační úkryt. Jde o místo, ale také o čas nebo činnost, při níž si introverti dopřávají odpočinek od okolního ruchu. To se může projevit jako potřeba samoty před nebo po velké prezentaci, zrušení společenských plánů během náročného pracovního týdne nebo klidný víkend strávený v přírodě.
Introverti by neměli napodobovat chování extrovertů, právě naopak. Klíčem k úspěchu v pracovním prostředí je jejich schopnost využívat introvertní vlastnosti ve svůj prospěch, poznat hranice svého vrozeného temperamentu a pružně reagovat na vnější změny.
© 2022, Všechna práva vyhrazena!
