Co chybí dnešním absolventům

Školní systém je jedna věc a způsob, jak žáci a studenti získávají znalosti, je věc úplně jiná a ve velké míře závisí na osobnosti učitele. Právě tímto tématem se zabývala i konference časopisu Dobrá škola, kde jsme se zamýšleli nad tím, jak by měla vypadat „dobrá škola“. A o čem jsem mluvila já? O tom, co zaměstnavatelům chybí na trhu práce.

„Hurá, jdu do školy!“

Vzpomínáte si na svůj první školní den? Nebo první školní den vašich dětí? Rozzářené oči prvňáčka, nedočkavost, neutuchající zvědavé otázky a především obrovské nadšení. „Páni, poprvé jdu do školy!“ Při slavnostním zahájení prvního školního dne všichni vědí, co je cílem a kdo má jakou roli. Prvňáček chodí do školy, aby se naučil psát, číst a počítat. Ví to prvňák, ví to rodič, ví to učitel, ví to dokonce celá společnost. Jasně nastavená očekávání a cíle.

„Na co mi to bude?“

Po několika letech to však s motivací jde z kopce. Studenti jsou zahlceni neuvěřitelným množstvím učiva a vůbec nevidí smysl v tom, proč se učí to či ono. Nevidí souvislosti, neumí se zorientovat v informacích, učí se nazpaměť bez zapojení vlastního rozumu. Jsou demotivovaní a jednoduše nechápou, proč to mají dělat. Vždyť je to stejné jako ve firmách – pokud zaměstnanec ví, co je smyslem jeho práce, dělá ji s mnohem větším zapálením a nadšením. Když ne, nikdy nebude efektivní a často práci opustí – ať už na vlastní popud, nebo na popud svého šéfa.

„Co mám tedy dělat?“

Zaměstnavatel však nechce zázrak, robota ani superhrdinu. Očekává od absolventů především schopnost přemýšlet. Normálně, zdravě, selským rozumem, logicky. Proto firmy od absolventů nechtějí žádné fantastické seniorské „skills“, pouze několik základních schopností:

• číst s porozuměním, tj. nejen vygooglovat abnormální množství informací, ale také jim porozumět a použít je
• vést rozhovor, aktivně naslouchat a umět argumentovat – zkrátka dokázat komunikovat, ideálně také alespoň v jednom cizím jazyce
• mít zdravou zvědavost a především ochotu na sobě pracovat

Není to mnoho, ale bohužel to absolventům chybí. Čest výjimkám.

„Dejte mi příklad!“

Přednáška profesora Milana Hejného, jednoho z účastníků konference, o lidech a jejich přístupu, byla velmi vtipná a poučná. Profesor Karlovy univerzity zmínil úžasnou historku, která je příkladem ze života.

Jedna jeptiška učila děti matematiku. Bohužel ona sama tomu vůbec nerozuměla. Postupně ji tedy začali učit její žáci. Děti samy objevovaly souvislosti, principy a odhalovaly tajemství matematiky, které jsou pro její pochopení nejdůležitější. Učitelku matematiky tedy učily matematiku děti, ale ve srovnání s ostatními školami dosahovaly vynikajících výsledků. „Můžeme jít dále, sestra už to umí,“ prohlásil žák, který jeptišce podrobně vysvětlil příklad a ona ho konečně pochopila. Sestra tak žáky naučila to nejdůležitější, a to logicky myslet a hledat řešení.

Moje přání na konci prezentace bylo jednoduché – abychom neměli nezaměstnané absolventy. Ať jsou to absolventi, kteří se neztratí na trhu práce a hlavně jsou zvědaví a chtějí se dále vzdělávat.

Ivana Molnárová, CEO